Můj Blog

Nejste si jisti jak přistupovat k tabletům, chytrým telefonům a vůbec digitálním technologiím v rukách vašich dětí? Nevíte zda vůbec nebo od jakého věku, případně jak dlouho nebo jak často, nechat děti hrát počítačové hry?

Pohledy na věc se různí a tak vám třeba pomůže udělat si názor na věc článek Dr. Nicholase Kardarase, bývalého profesora na Stony Brook Medicine v USA, který v současnosti působí jako ředitel The Dunes ve Východním Hamptonu, jednoho z top rehabilitačních center v zemi. 

S končícími prázdninami začnou mnozí z nás nejen obíhat obchody a doplňovat dětem školní pomůcky, ale změní se také rytmus a priority rodinného života. Vrátí se nebo poprvé přibudou i startosti a témata spojená právě se vzděláváním dětí.

Než nasadíte startovní "sprint", který následně přetavíte v celoroční "maratón" za dobré výsledky svých dětí, nabízím vám jeden starší článek Michaely Svobodové z Mladé Fronty Dnes.

Nedávno jsem absolvoval jednu ze svých pracovních návštěv v mateřské škole.  Uskutečnil jsem tu několik náslechů, při nichž jsem sledoval komunikační a sociální dovednosti vyučujících a jejich vliv na celkovou atmosféru i práci ve třídě, vztahy mezi učitelem a dětmi, i mezi dětmi navzájem. Mimořádně mě zaujala komunikace učitelů s dětmi při svačince.

Po skončení přednášky v Uherském Hradišti za mnou přišla jedna z přítomných maminek a chtěla se poradit, co se synem, který je úplně jiný než všichni ostatní. Začala vyprávět o klukovi asi osmi až desetiletém, který neposedí, nepostojí, pořád něco pozoruje, sleduje, zkoumá, prověřuje, zkouší,....

Nerozuměl jsem jejímu přání, a tak se ptám: "Kde je problém?"

Jarní přednáškové turné po Zlínském kraji

Má spanilá jízda na téma komunikace s dětmi se uskuteční již potřetí v řadě. Když před lety poslouchalo několik rodičů mou on-line přenášku, netušil jsem, že by z ní mohla vzejít až tak velká akce.
Jedním z mých posluchačů byl tehdy i lokální politik za stranu Svobodných Tomáš Pajonk, kterého téma natolik oslovilo, že během několika týdnů připravil první dvě přednášky ve svém kraji. Vloni již bylo přednášek pět a letos s tématem "Jak budovat rodičovskou autoritu" navštívíme dokonce osm měst. Pokud jste ze Zlínského kraje a téma komunikace s dětmi vás zajímá, rád se s vámi na přednáškách potkám.  

 

Na konci každého kurzu se rodičů ptám, jaký nejvýznamnější poznatek si ze společných setkání odnášejí. Tentokrát mě jeden z přítomných tatínků potěšil odpovědí: „Mým nejvýznamnějším poznáním je to, že mám nárok."

Setkávání s rodiči na přednáškách je pro mě vždy velkou inspirací a nejinak tomu bylo i při nedávném setkání u nás v Liberci. Rodiče poslouchali nebo kývali, smáli se nebo lehce stahovali hlavu mezi ramena, když se v některých situacích poznávali a já viděl, že myšlenky padají na úrodnou půdu.

V dotazníku, ze kterého si následně dělám obrázek o vyznění přednášky, se krom jiného ptám, jaké další problémy rodiče v komunikaci s dětmi řeší nebo by se na ně chtěli naučit správně reagovat. A tady se občas najdou perly.

Klikněte do obrázku a pusťte si krátké video, ve kterém rodiče vypráví, co si odnesli z právě končícího kurzu.

Seděli jsme po třídních schůzkách s několika dalšími rodiči v hospůdce nedaleko školy. Sdíleli jsme své dojmy z proběhnuvších „rodičáků“ i každodenního soužití s našimi ratolestmi. Semleli jsme toho hodně a dobře jsme se při tom bavili. Naše děti musely v tu dobu dost silně škytat, neboť jsme je proprali ze všech stran. Zaujal mě tenhle drobný příběh.

Když jsem přišel na určenou hodinu k zubaři, nebyl v čekárně nikdo. Jen u dveří do ordinace stály dva páry bot. Jedny dámské a jedny dívčí. Za pár okamžiků se otevřely dveře, ze kterých vykráčela asi pětiletá dívenka, doprovázená maminkou. Obě byly bosé, boty za dveřmi patřily jim.

Zaujalo mě, že děvčátko oba páry bot minulo, aniž by je zaznamenalo. Přešlo bosky celou čekárnu, u východu se otočilo zpět na maminku a hledíc na ní, čekalo, co bude.

Přemýšlel jsem, jaké téma vám na rozjezd po vánočních svátcích nabídnout, když v tom se téma objevilo samo. Na mém oblíbeném internetovém zpravodajském kanálu DVTV vyzpovídala moderátorka Daniela Drtinová Václava Fořtíka z pražského "Centra nadání", které se zabývá zkoumáním a rozvojem dětských talentů. K mému potěšení není rozhovor jen o úzké skupince nejinteligentnějších nebo nejtalentovanějších dětí a péči o ně.

1. října 2015 přinesla Mladá Fronta Dnes na své titulní straně článek „Fackovací případ ředitele Korandy.“ Pan ředitel v rozhovoru s redaktorkou Ivanou Karáskovou popisuje průběh události, kdy dal v minulém školním roce žákovi v sedmé třídě pohlavek a co všechno z toho vzešlo.

S tatínkem Václavem jsme hledali příčinu toho, proč je Klárka tak tvrdohlavá, proč má tendenci neustále rodičům vzdorovat a bojovat s nimi.

Jen tak mezi řečí mi popsal situaci, kdy byla podle něj Klárka naopak velmi hodná a dalo se s ní domluvit. Chtěl přijít na to, v čem byl princip úspěšné dohody, aby ho mohl uplatňovat i do budoucna.
A tak vyprávěl:

Včera si jeden můj známý vzpomněl na nedávný zážitek se svým synem prvňákem. Povídá: "Dal jsem kluka na příměstský sportovní tábor, aby mu nebyly prázdniny tak dlouhý. Podle webu měli zmíněný tábor vést pedagogicky vzdělaní, zkušení sportovní lektoři, tak proč ne."