Můj blog

Při setkáních s rodiči nebo učiteli si krom jiného povídáme i o tom, že je třeba nebránit dětem našim vlastním strachem v rozvoji jejich sebedůvěry a sebevědomí. Nebránit jim zkoušet překonávat překážky a zvládat životní výzvy jen proto, že v sobě nesou nějaké riziko. To je totiž součástí mnoha živoních situací i lidských činností a děti se s ním potřebují naučit žít. Kromě toho zážitek překonaného rizika výrazně posouvá sevevědomí dětí i jejich víru ve vlastní schopnosti.

Autorské právo: Grekov / 123RF Reklamní fotografie
Copyright: rafaelbenari / 123RF Stock Photo

Na nedávno skončeném kurzu jsme rozebírali následující situaci. Maminka s asi pětiletou dcerou (Říkejme ji třeba Adélka.) byla u známých na návštěvě. Vše probíhalo vcelku standardně. Děti si hrály v pokojíčku a jen sem tam přišly do druhého pokoje za dospělými. Nikdo netušil, jakým karambolem tahle obyčejná návštěva skončí.

Při setkáních s rodiči nebo učiteli si krom jiného povídáme i o tom, že je třeba nebránit dětem našim vlastním strachem v rozvoji jejich sebedůvěry a sebevědomí. Nebránit jim zkoušet překonávat překážky a zvládat životní výzvy jen proto, že v sobě nesou nějaké riziko. To je totiž součástí mnoha živoních situací i lidských činností a děti se s ním potřebují naučit žít. Kromě toho zážitek překonaného rizika výrazně posouvá sevevědomí dětí i jejich víru ve vlastní schopnosti.

Výchva dětí s úctou a v dobrém

Dnes se s vámi chci podělit o příběh, který ke mně „přišel“ při jednom z jarních kurzů. Jeho účastnicí byla i paní Věra, která pracuje jako vychovatelka ve školní družině. Při jednom z našich setkání vznesla dotaz, co má dělat se čtveřicí třeťáků, kteří jsou v družině jak velká voda a nechtějí se zapojovat do odpoledního programu.

Nebylo na vysvědčení vyznamenání? Nezoufejte :O>).

Emoce dětí, ale i rodičů jsou na konci školního roku mnohdy jako na houpačce. Těšení školáků na blížící se prázdninové radovánky často střídají obavy, co máma s tátou řeknou na čtyřku z fyziky. Proč se tak děje a co s tím, jsme rozebírali spolu s redaktorkou Českého rozhlasu Sever Ivetou Kalátovou, která mě pozvala do svého pořadu "Dopoledne pod Ještědem". Pokud vás téma zajímá, pusťte si záznam vysílání.

Naštvané dítě

Pozvali mě na přednášku do Masarykovy základní školy v Zásadě.  V učebně seděla asi čtyřicítka rodičů a celý učitelský sbor. Tedy kolem padesátky pozorných, aktivních posluchačů, kteří se neostýchali souhlasit i nesouhlasit, stejně jako se ptát.

V přednášce na téma „Jak budovat (nejen) rodičovskou autoritu“ jsme postupně odhalovali podstatu autority, princip jejího správného působení i její místo ve výchově.

Nejste si jisti jak přistupovat k tabletům, chytrým telefonům a vůbec digitálním technologiím v rukách vašich dětí? Nevíte zda vůbec nebo od jakého věku, případně jak dlouho nebo jak často, nechat děti hrát počítačové hry?

Pohledy na věc se různí a tak vám třeba pomůže udělat si názor na věc článek Dr. Nicholase Kardarase, bývalého profesora na Stony Brook Medicine v USA, který v současnosti působí jako ředitel The Dunes ve Východním Hamptonu, jednoho z top rehabilitačních center v zemi. 

Děti a technologie
S končícími prázdninami začnou mnozí z nás nejen obíhat obchody a doplňovat dětem školní pomůcky, ale změní se také rytmus a priority rodinného života. Vrátí se nebo poprvé přibudou i startosti a témata spojená právě se vzděláváním dětí.

Než nasadíte startovní "sprint", který následně přetavíte v celoroční "maratón" za dobré výsledky svých dětí, nabízím vám jeden starší článek Michaely Svobodové z Mladé Fronty Dnes.

Nedávno jsem absolvoval jednu ze svých pracovních návštěv v mateřské škole.  Uskutečnil jsem tu několik náslechů, při nichž jsem sledoval komunikační a sociální dovednosti vyučujících a jejich vliv na celkovou atmosféru i práci ve třídě, vztahy mezi učitelem a dětmi, i mezi dětmi navzájem. Mimořádně mě zaujala komunikace učitelů s dětmi při svačince.

Po skončení přednášky v Uherském Hradišti za mnou přišla jedna z přítomných maminek a chtěla se poradit, co se synem, který je úplně jiný než všichni ostatní. Začala vyprávět o klukovi asi osmi až desetiletém, který neposedí, nepostojí, pořád něco pozoruje, sleduje, zkoumá, prověřuje, zkouší,....

Nerozuměl jsem jejímu přání, a tak se ptám: "Kde je problém?"

Na konci každého kurzu se rodičů ptám, jaký nejvýznamnější poznatek si ze společných setkání odnášejí. Tentokrát mě jeden z přítomných tatínků potěšil odpovědí: „Mým nejvýznamnějším poznáním je to, že mám nárok."

Jak se domluvit s dětmi

Setkávání s rodiči na přednáškách je pro mě vždy velkou inspirací a nejinak tomu bylo i při nedávném setkání u nás v Liberci. Rodiče poslouchali nebo kývali, smáli se nebo lehce stahovali hlavu mezi ramena, když se v některých situacích poznávali a já viděl, že myšlenky padají na úrodnou půdu.

V dotazníku, ze kterého si následně dělám obrázek o vyznění přednášky, se krom jiného ptám, jaké další problémy rodiče v komunikaci s dětmi řeší nebo by se na ně chtěli naučit správně reagovat. A tady se občas najdou perly.

Seděli jsme po třídních schůzkách s několika dalšími rodiči v hospůdce nedaleko školy. Sdíleli jsme své dojmy z proběhnuvších „rodičáků“ i každodenního soužití s našimi ratolestmi. Semleli jsme toho hodně a dobře jsme se při tom bavili. Naše děti musely v tu dobu dost silně škytat, neboť jsme je proprali ze všech stran. Zaujal mě tenhle drobný příběh.

Když jsem přišel na určenou hodinu k zubaři, nebyl v čekárně nikdo. Jen u dveří do ordinace stály dva páry bot. Jedny dámské a jedny dívčí. Za pár okamžiků se otevřely dveře, ze kterých vykráčela asi pětiletá dívenka, doprovázená maminkou. Obě byly bosé, boty za dveřmi patřily jim.

Zaujalo mě, že děvčátko oba páry bot minulo, aniž by je zaznamenalo. Přešlo bosky celou čekárnu, u východu se otočilo zpět na maminku a hledíc na ní, čekalo, co bude.

Přemýšlel jsem, jaké téma vám na rozjezd po vánočních svátcích nabídnout, když v tom se téma objevilo samo. Na mém oblíbeném internetovém zpravodajském kanálu DVTV vyzpovídala moderátorka Daniela Drtinová Václava Fořtíka z pražského "Centra nadání", které se zabývá zkoumáním a rozvojem dětských talentů. K mému potěšení není rozhovor jen o úzké skupince nejinteligentnějších nebo nejtalentovanějších dětí a péči o ně.

1. října 2015 přinesla Mladá Fronta Dnes na své titulní straně článek „Fackovací případ ředitele Korandy.“ Pan ředitel v rozhovoru s redaktorkou Ivanou Karáskovou popisuje průběh události, kdy dal v minulém školním roce žákovi v sedmé třídě pohlavek a co všechno z toho vzešlo.

S tatínkem Václavem jsme hledali příčinu toho, proč je Klárka tak tvrdohlavá, proč má tendenci neustále rodičům vzdorovat a bojovat s nimi.

Jen tak mezi řečí mi popsal situaci, kdy byla podle něj Klárka naopak velmi hodná a dalo se s ní domluvit. Chtěl přijít na to, v čem byl princip úspěšné dohody, aby ho mohl uplatňovat i do budoucna.
A tak vyprávěl:

Včera si jeden můj známý vzpomněl na nedávný zážitek se svým synem prvňákem. Povídá: "Dal jsem kluka na příměstský sportovní tábor, aby mu nebyly prázdniny tak dlouhý. Podle webu měli zmíněný tábor vést pedagogicky vzdělaní, zkušení sportovní lektoři, tak proč ne."