Digitální heroin podle Dr. Kardarase

Nejste si jisti jak přistupovat k tabletům, chytrým telefonům a vůbec digitálním technologiím v rukách vašich dětí? Nevíte zda vůbec nebo od jakého věku, případně jak dlouho nebo jak často, nechat děti hrát počítačové hry?

Pohledy na věc se různí a tak vám třeba pomůže udělat si názor na věc článek Dr. Nicholase Kardarase - bývalého profesora na Stony Brook Medicine v USA, který v současnosti působí jako ředitel The Dunes ve Východním Hamptonu, jednoho z top rehabilitačních center v zemi. 

Překlad článku vám se svolením autora nabízím níže.

Děti a technologie

Digitální heroin: Jak obrazovky mění děti v psychotické feťáky

Dr. Nicholas Kardaras                                                                                               27.8.2016

Suzan koupila svému šestiletému Johnovi iPad, když byl v první třídě. „Myslela jsem si, proč mu nedat příležitost získat ve věcech trochu náskok“ vyprávěla mi při terapeutickém setkání. Johnova škola začala užívat tato zařízení se stále mladšími a mladšími dětmi a učitel výpočetní techniky nadšeně popisoval jejich vzdělávací výhody. Suzan tedy chtěla pro svého plavovlasého syna, který tak rád četl a hrál baseball, to nejlepší.

Začala Johnovi dovolovat hrát na iPadu nejrůznější vzdělávací hry. John nakonec objevil i Minecraft, o kterém učitel výpočetní techniky Susan ujišťoval, že je jen jakýmsi elektronickým Legem. Při vzpomínce na spoustu zábavy, kterou si Suzan sama jako dítě s barevnými kostkami zažila, nechala syna hrát Maincraft celá odpoledne.

Zpočátku byla docela potěšena. Zdálo se, že je John při objevování kostičkového světa hry zaujat její kreativitou. Po čase si Susan všimla, že hra není tak docela jako Lego, které si pamatovala. Ve své staré oblíbené hře nemusela k dosažení další úrovně zabíjet zvířata a hledat vzácné suroviny pro přežití. Johna ale hra očividně těšila a ve škole dokonce fungoval i Maincraft klub, tak co by na hře mohlo být špatného.

Susan si ještě stále neuvědomovala změny v Johnově chování. Ten se stále více a více zaměřoval na svou hru a začal ztrácet zájem o baseball i čtení, stejně jako odmítal dělat své domácí práce. Některá rána po probuzení vyprávěl, že viděl kostičkové tvary i ve svých snech.

Přesto, že ji to trochu znepokojovalo, myslela si, že syn možná jen dává na odiv svou bujnou fantazii. S tím, jak se Johnovo chování postupně zhoršovalo, snažila se Susan Johnovi hru vzít. Toho ale popadl záchvat vzteku. Jeho výbuchy zlosti byly tak vážné, že jim Susan podlehla a Johnovi hru vrátila zpět. Sama sebe přitom neustále přesvědčovala, že jde přeci o „nástroj vzdělávání“.

Jedné noci si ale uvědomila, že je něco opravdu špatně.

„Vešla jsem do Johnova pokojíku, abych se na něj podívala. Předpokládala jsem, že bude spát, ale pěkně jsem se vyděsila.“

Našla Johna sedícího v posteli, zírajícího podlitýma očima nepřítomně před sebe a jeho oblíbený iPad ležící vedle něj. Zdálo se, že je John v transu. Hrůzou bez sebe jím v panice několikrát zatřásla, aby ho z jeho stavu vytrhla. Vyděšená nemohla pochopit, jak se její kdysi zdravý a šťastný malý chlapec mohl stát tak závislý na hře, že skončil v katatonické strnulosti ( pozn. - neschopen pohybu ani řeči.)

Je důvod, proč jsou na technologie opatrní právě ti rodiče, kteří jsou profesí technologickými designéry nebo technologickými inženýry. Steve Jobs byl notoricky známý jako rodič s nízkým prahem přijímání technologií. Technologičtí manažeři a inženýři ze Silicon Valley posílali své děti do Waldorfských škol, kde se technologie neužívaly. Zakladatelé Googlu Sergey Brin a Larry Page  chodili do netechnologické Montessori školy, stejně jako tvůrce Amazonu Jeff Bezos a zakladatel Wikipedie Jimmy Wales.

Mnozí rodiče intuitivně tuší, že všudypřítomné blikající obrazovky mají na děti negativní vliv. Jsme svědky zlostných výbuchů, když se pokoušíme dětem hru vzít. Stejně tak jsme svědky i jejich roztěkané pozornosti pokud nejsou neustále stimulovány svými hyper vzrušivými zařízeními. Ještě hůř, vidíme děti, které se nudí, jsou apatické, bez zájmu a nezúčastněné, pokud nejsou připojeny na síť.

Je to ale ještě horší, než si myslíme.

Nyní víme, že zařízení jako iPady, chytré telefony a Xboxy jsou formou digitálních drog. Nedávné výzkumy mozku metodou zobrazování ukazují, že tato zařízení ovlivňují šedou kůru mozkovou v přední části mozku, která má na starosti kontrolu výkonných funkcí, včetně regulace podnětů – stejně jako to dělá kokain. Technologie vyvolávají tak velké vzruchy, že způsobují růst hladiny dopaminu – chemická látka uvolňovaná při průchodu vzrušivého impulzu nervovými buňkami, vyvolávající pocit slasti a nejvíce zapojená v procesu vzniku závislosti – podobně jako sex.

Tento závislost vyvolávající efekt je důvodem, proč Dr. Peter Whybrow, ředitel Kalifornské univerzity v Los Angeles nazývá blikající obrazovky „elektronickým kokainem“ a čínští výzkumníci „digitálním heroinem“.  Ve skutečnosti, Dr. Andrew Doan, vedoucí výzkumu závislostí pro Pentagon a US Navy (pozn. - americké námořnictvo), který zkoumal závislost na videohrách, nazývá videohry a obrazovkové technologie „digitální pharmakeia“ (pozn - řecký výraz pro drogy).

Je to tak – mozek vašich dětí závislý na Maincraftu vypadá jako mozek závislý na drogách. Není proto divu, že je tak těžké odtrhnout děti od jejich displejů a vidět, jak jsou rozrušeny, když jejich pobyt před obrazovkou něco přeruší.  Navíc stovky klinických studií ukazují, že obrazovky vedou k nárůstu depresí, úzkostí i agrese a mohou dokonce vést ke stavům, kdy hráč ztratí kontakt s realitou.

V průběhu mé klinické praxe, kdy jsem pracoval s více než tisícem patnáctiletých a starších, se potvrdilo ono staré dobré základní pravidlo, které říká, že gram prevence vydá za kilogram nápravy. A platí to obzvlášť v případech, kdy jde o závislost na technologiích. Jakmile jednou dítě překročí hranici skutečné závislosti, může být náprava velmi obtížná. Ve skutečnosti jsem zjistil, že je snazší léčit závislost na heroinu nebo metamfetaminu než hráče ztracené v metrixu videoher nebo Facebooku a jemu podobných sociálních sítích.

Hlas lékařů

Podle prohlášení Americké Asociace Pediatrů stráví 8-10 leté děti 8 hodin denně s různými digitálními médii, zatímco teenageři stráví před obrazovkami 11 hodin.  Jedno ze tří dětí užívá tablet dříve, než umí mluvit. Dr. Kimberly Young ve své knize „Závislost na internetu“ uvádí, že závislostí na technologiích trpí 18 procent vysokoškoláků.

Jakmile člověk jednou překročí linii a stane se plně závislým – na drogách, technologiích nebo čímkoliv dalším – je pro účinnost jakékoliv následné léčby nezbytné, aby prošel očistným procesem detoxikace. V oblasti technologické závislosti to znamená žádný počítač, žádný chytrý telefon, žádný tablet. Extrémní digitální detox dokonce omezuje i sledování televize.

Předepisován je čas mezi čtyřmi až šesti týdny. To je doba, která je obvykle potřebná pro uvedení vjemy přetíženého nervového systému do původního stavu.  V současné technologiemi prosycené společnosti, kde blikají obrazovky téměř všude, nejde o lehký úkol. Člověk se může vyhnout drogám nebo alkoholu, ale digitální pokušení na něj číhají všude.

Jak tedy uchránit před touto závislostí naše děti?

Není to jednoduché. Klíčové je zabránit vašim čtyř, pěti nebo osmiletým stát se na displejích závislými. Znamená to Lego namísto Minecraftu, knihy namísto iPadu, přírodu a sport namísto televize. Pokud můžete, požadujte, aby vaše škola nedávala dětem tablet či notebook dříve než v deseti letech věku (někteří doporučují až 12 let).

Vysvětlujte dětem laskavě a trpělivě, proč omezujete jejich čas strávený nad displejem. Večeřte spolu bez přítomnosti jakékoliv technologie na stole. Zaveďte si – podobně jako Steve Jobs – společné večeře bez technologií. Nestaňte se obětí „Syndromu nevšímavého rodiče“ – který známe z teorie sociálního učení jako „Opice vidí, opice činí.“

Když mluvím se svými devítiletými dvojčaty, vyprávím jim, proč jim nechceme dopřát tablet nebo hraní videoher. Vysvětluji jim, že některé děti se tak zakoukaly do hraní, že nedovednou přestat nebo ztratí kontrolu nad časem, který hrou stráví. Pomáhám jim pochopit, že pokud se nechají připoutat displejem nebo Maincraftem tak, jako někteří jejich vrstevníci, jiné součásti jejich života budou strádat. Možná už nebudou chtít tak často hrát baseball, nebudou tak často číst knihy, mohou ztratit zájem o přírodní a vědecké projekty, ztratit kontakt se svými přáteli z reálného světa.

Naštěstí synům nemusím předkládat přesvědčujících argumentů příliš mnoho. Sami vidí proměny, kterými prochází nebo prošli v důsledku přílišného trávení času před obrazovkou někteří jejich malí kamarádi.

Co děti skutečně potřebují?

Vývojoví psychologové vědí, že děti pro svůj zdravý vývoj potřebují kontakt s ostatními lidmi. Hry, které rozvíjí jejich fantazii a kreativitu i spojení s reálným, přirozeným světem. Pohlcující a závislost vyvolávající svět obrazovek tento vývojový proces bohužel zpomalují a otupují.  

Víme také, že děti jsou k propadnutí závislostem mnohem náchylnější, pokud se cítí osamělé, odcizené, zbytečné a znuděné. Často je proto řešením pomoci dětem navázat spojení se skutečným smysluplným životem, stejně jako skutečná přátelství.

Zapojené děti, svázané s tvůrčími aktivitami a spojené se svou rodinou, jsou k únikům do světa digitálních fantazií méně náchylné.  Nicméně v matrixu digitální závislosti mohou skončit i děti, které mají jen to nejlepší a žijí v láskyplném prostředí. Stačí, aby se nechaly vtáhnout hypnotickou silou obrazovky a zažili její závislost vytvářející sílu. Jeden z deseti lidí má totiž přirozenou tendenci závislostem podléhat. 

Má klientka Susan nakonec Johnovi tablet vzala. Návrat do normálu byl ale bitvou vedenou do vrchu, se spoustou nástrah a dílčích neúspěchů na cestě.

Konec příběhu?

 O čtyři roky později, s velkou podporou a úsilím, si dnes John vede mnohem lépe. Naučil se užívat počítač zdravějším způsobem a znovu získal cit pro životní rovnováhu. Hraje v baseballovém týmu a má několik blízkých přátel na své střední škole.

Jeho matka je ale stále bdělá a ostražitá. Proaktivně sleduje Johnovo užívání technologií, neboť podobně jako u jakékoliv jiné závislosti, může se i tato v okamžiku nějaké momentální slabosti vrátit. Proto se Susan ujišťuje, že má syn zdravé vyžití, nemá počítač ve své ložnici a nevečeří s tabletem či chytrým telefonem na stole. To vše jsou součásti jejího řešení.

* Jména pacientů byla změněna.

Dr. Nicholas Kardaras je výkonným ředitelem The Dunes ve Východním Hamptonu, jednoho z top rehabilitačních zařízení v zemi. Je také bývalým profesorem na Stony Brook Medicine v USA.

Právě vyšla jeho kniha „Zářící děti: Jak závislost na obrazovce unáší naše děti a jak překonat trans.“

Článek je převzat ze serveru New York Post.

Závislost dětí na tabletu, telefonu, PC

Jak se bránit vzniku
digitální závislosti dětí

Nejste si jisti jak přistupovat k tabletům, chytrým telefonům a vůbec digitálním technologiím v rukách dětí? Nevíte, zda vůbec nebo od jakého věku, případně jak dlouho nebo jak často, nechat děti hrát počítačové hry?

Nechte si poslat návod jak se vzniku závislosti vyhnout, jak rozpoznat její nástup a  jak jí čelit.

Respektujeme vaše soukromí a nikdy vám nebudeme posílat spam.