Proč dělám to, co dělám

Výchva dětí s úctou a v dobrém

 

Vždycky mě zajímala lidská komunikace. Často za mnou přicházeli mí přátelé, známí i spolupracovníci a svěřovali se mi se svými trápeními. Poslouchal jsem je, pomáhal jim hledat východiska z jejich problémů a zároveň jsem přemýšlel o tom, proč lidé jednají tak, jak jednají. Sledoval jsem, proč si s ostatními rozumí nebo nerozumí. Hledal jsem jakési „vzorce lidského jednání“.

Úžasným prostředím pro mé zkoumání bylo divadlo, kterému jsem se věnoval dvanáct let, a mohl tak intenzivně studovat nejrůznější lidské příběhy a situace.  Byl to vlastně pobyt ve velké laboratoři lidského jednání. Navíc bylo všechno jenom „jako“ a tím vlastně velice bezpečné. Nos si za mě natloukali hrdinové her a já se mohl učit proč. Byla to veliká škola. Nastudoval jsem v té době mnoho literatury o divadelní dramaturgii i psychologii a poznal, jak mnoho mají tyto obory společného.

 

"Byl to vlastně pobyt
v jedné velké laboratoři
lidského jednání."

 

"... a najednou to celé stálo
v té nejčistší podobě
přede mnou.
... byl jsem nadšen."

Zlom přišel v době, kdy jsem působil jako dramaturg ve Škoda auto muzeu v Mladé Boleslavi. Využil jsem tehdy možnosti firemního vzdělávání v komunikačních kurzech pro manažery a najednou to celé stálo v té nejčistší podobě přede mnou. Jasná pravidla, v praxi použitelné psychologické poznatky o fungování lidské mysli, struktura a vzorce lidského jednání jako na dlani. Byl jsem nadšen.

 

"... tohle poznání
by nemělo být jen
výsadou manažerů."

Při procházení jednotlivými kurzy jsem si uvědomil, že tohle poznání by nemělo být jen výsadou manažerů. Že by nemělo sloužit jen hladké a efektivní výrobě. Možnost učit se komunikačním dovednostem (tj. umění "jednat s lidmi") by měl mít každý.  S takovou výbavou by měl odcházet do života každý maturant, každý učeň. Později jsem si ale uvědomil, že člověk ve středoškolském věku je již téměř hotovou osobností, a tak by  se s uměním komunikace měl potkat už na základní, ba dokonce v mateřské škole.

Zdá se ale, že škola jako instituce vnímá sebe sama především jako poskytovatele akademického vzdělávání a předávání sociálních dovedností si spojuje téměř výhradně s rodinou. Nejen, že nemá výuku komunikace ve svých vzdělávacích programech pro žáky (Čest výjimkám, protože některé školy už takové programy zařadily.), ale v přípravě na své povolání se komunikační a sociální dovednosti neučí ani samotní učitelé.

 

"Kde se komunikaci
vědomě učit?"

 

"Začal jsem s intenzivní
přípravou vlastních kurzů."

Novým velkým impulzem pro mě bylo setkání s knihou Respektovat a být respektován (Nováčková a kol.). Absolvoval jsem jeden ze stejnojmenných rodičovských kurzů, setkal se s dvěma z autorek tohoto projektu a bylo mi jasné, kde je můj cíl. Začal jsem s intenzivní přípravou vlastních kurzů.  Další literatura, další vzdělávání, kurzy a pak první skutečné setkání s klienty.

Postavit se před rodiče mi nedělalo problémy. Jako bývalý herec a moderátor jsem se před toto specifické „publikum“ naopak velice těšil. Těžší bylo rodiče na kurzy přivést. Přesvědčit je, aby přišli se svými trably a nejistotami mezi ostatní nebo si nechali radit od člověka, kterého vůbec neznají.

Velkou satisfakcí pro mě byly reakce těch, kteří začali na kurzy chodit. Jejich příběhy i změny, kterými následně procházeli, potvrzovaly, že mé rozhodnutí učit sociální dovednosti a pomáhat rodičům s výchovou dětí má svůj smysl. Jejich ohlasy nakonec mluví samy za sebe.

 

 

"Velkou satisfakcí pro mě
byly reakce těch, kteří
začali na kurzy chodit."

Ráda bych z dcerky vychovala slušného, ale současně sebevědomého člověka. "Vím, že nic nevím", a tak jsem se rozhodla dovzdělat, abych dělala co nejméně chyb. Dozvěděla jsem se zásady správné komunikace V PRAXI! Semestry psychologie na vysoké škole byly v tomto směru úplně na nic. Dozvěděla jsem se spoustu nového, a také u mnoha věcí zafungoval "aha efekt", kdy jste pojmenoval to, co jsem třeba jen cítila. Na mnoho věcí jsme se podívali duší dítěte a někdy to pro mě nebylo veselé. Děkuji a připojuji se s prosbou o pokračování kurzu a také se přimlouvám za "něco pro dospělé". Třeba kurz párové komunikace.

Pavla SlámováTurnov

Kurz se mi moc líbil. Cítím, že je třeba začínat se správnou výchovou co nejdříve. Myslím si proto, že by měli kurzem procházet rodiče ještě před narozením dětí. Jsem speciální pedagog a určitě budu poznatky z kurzu využívat ve své praxi. Vyučovaný přístup považuji za zdravý a rovnoprávný. Mějme své děti rádi a naučme se naslouchat jejich potřebám.

V. OtmarováLomnice nad Popelkou

Na seminář jsem si přišla rozšířit vědomosti, dovednosti, najít možnosti ve výchově, v komunikaci s dětmi a dospělými. Seminář mi dal pozitivní náboj, pocit dobrého. Více vnímám důležitost správné komunikace, její pozitivní i negativní důsledky. Více vnímám jak komunikuji já sama, kde dělám chyby a co to přináší. Stejně tak více "slyším" jak mluví lidé mezi sebou, jak mluví na mě. Seminář se mi moc líbil a jsem ráda, že jsem ho navštěvovala. Spoustu věcí teď vidím "v jasnějších barvách". Děkuji.

Kateřina TicháLomnice nad Popelkou

 

 

"Tohle svým dětem
rozhodně dělat nebudu."

Poznání a uplatňování principů výchovy „S úctou a v dobrém“ poznamenaly i můj osobní život. Vlastně jsem si splnil jedno velké dětské předsevzetí. Občas, když to moje maminka nezvládala a já dostal jeden z dalších dost drsných výprasků, jsem si říkával: „Tohle svým dětem rozhodně dělat nebudu.“ Přesto, že mám temperament své matky, opravdu tenhle její rodičovský přešlap neopakuji. Chtělo to cvik, ale funguje to a může to fungovat i vám.

V mnoha situacích při jednání s dětmi i dospělými teď dovedu přečíst ony „vzorce“, které jsem kdysi hledal. Dávají mi možnost efektivně ovlivňovat vzájemnou komunikaci i vztahy mezi mnou, mými syny a nakonec i mou ženou. Na spoustu věcí se dovedu podívat s odstupem a být o krok „před“ konkrétní situací.

 

"Být o krok napřed
před "probíhající" situací."

 

"Téma komunikace
se mi stalo životní náplní."

Nemohl jsem se vyhnout ani „procitnutí“, jaké prožívají mnozí účastníci mých kurzů. Vědomé naslouchání sobě i druhým člověku „otevře uši“.  Najednou vnímáte, jak mluví dospělí kolem vás nejen s dětmi ale i mezi sebou, vnímáte když udělají chybu a víte, co chyba vyvolá. Stejně tak víte, jak jinak, jak správně. Je to fascinující škola života.

Jsem velice rád, že vše co jsem nastudoval, poznal a prožil, mohu již několik let nabízet a předávat rodičům, učitelům a vychovatelům, kteří chtějí vědomě komunikovat, lépe rozumět dětem i sobě a mít z výchovy radost :O>)

Chete na článek reagovat? Máte nějaký dotaz, nápad, myšlenku?
Hledáte odpovědi na nějaké téma z oblasti komunikace s dětmi?