4+1 rodičovský přístup a jejich vliv na vývoj dětí
Youtube kanál „Sprouts“ (ratolesti) popisuje v jednom ze svých videí 4+1 rodičovský přístup a jejich vliv na vývoj osobnosti dítěte. Video je ale v angličtině, a tak těm z vás, kdo si ho v původním jazyce neužijí, nabízím jeho volný český překlad, který najdete pod videem.
Teorie popisuje čtyři rodičovské styly (přístupy).
Autoritářští rodiče vyžadují poslušnost bez ohledu na názor nebo pohled dítěte.
Shovívaví rodiče dítě milují, ale nijak ho neomezují, nenastavují žádná pravidla, hranice.
Respektující rodiče, jsou milující, ale přísní. Podporují samostatnost dítěte, v rámci jasně vymezených hranic.
Zanedbávající rodiče se nezapojují a o své děti se často ani nezajímají.
Nedávno byl popsán ještě jeden přístup, ale vrátíme se k němu v závěru.
Přístupy rodičů k dětem se pohybují v rozmezí od kontroly a vznášení požadavků až po absolutní volnost; od chladného a pasivního po milující a přijímající. Všechny uvedené styly, se nacházejí někde v těchto mezích. Abychom pochopili, co znamená vyrůstat pod vlivem uvedených rodičovských stylů, můžeme si představit život čtyř dětí.
Sářini rodiče jsou autoritativní. Svou dceru milují, ale věří, že přísná pravidla naučí Sáru slušnému chování a hladkému zařazení do společnosti. Pokud Sára pláče, rodiče chtějí, aby přestala. Když odmlouvá, posílají ji do kouta. Když zapomene udělat přidělené domácí práce, nemůže si hrát s hračkami.
Sára se učí, že potlačování vlastních emocí a plnění povinností je způsobem, jak prožít den. Aby získala lásku svých rodičů a vyhnula se jejich zlobě, stává se poslušnou. Nicméně, protože se nikdy nemohla samostatně rozhodovat nebo následovat své vnitřní touhy, neví jako dospělá, co vlastně chce. Začne žít život, který je podle jejích rodičů a společnosti perfektní. Možná ale bude uvnitř sebe sama nešťastná.
Poddajní rodiče, jako ti Petrovi, milují svého potomka tak moc, že věří, že mu mají splnit všechna jeho přání, dát mu plnou svobodu a nikdy mu neříkat „ne“. Petr má své rodiče zcela ve své moci a dostává, na co si vzpomene. Když se mu nechce chodit, rodiče ho nosí. Když chce zmrzlinu, dostane ji. Pokud chce hrát hry, hraje je celou noc.
Petr roste absolutně bez jakýchkoliv omezení (hranic) a dělá cokoliv si usmyslí. Nikdy nemusel překonávat konflikty a nikdy se nenaučil kontrolovat své emoce. Díky tomu, že vždy dostal, na co si vzpomněl, neumí prohrávat. Jako dospělý jedná často bezohledně a nezná své limity.
Arturovi respektující rodiče berou ohled na potřeby svého syna. Nicméně věří, že potřebuje svobodu v rámci určitých hranic. Artur si může volně hrát. Když ale skončí, musí za sebou uklidit. Může si dát zmrzlinu, ale jen občas. Počítač či televizi má omezeny na 30 minut denně. Možná zažívá nějaké konflikty, ale rodiče ho vyslechnou, a teprve pak nastavují pravidla. Neustupují však, ani nepoužívají odměny a tresty.
Artur se učí, že některé věci jsou složité, ale jeho rodiče mu poskytují maximální podporu, potřebnou pro jejich zvládnutí. Artur si tak buduje schopnost snášet útrapy, stejně jako jít za svými zájmy a sny. Umí ukázat své emoce a jednat svobodně. Jako dospělý ctí pravidla, která byla prodiskutována a jimž, má pocit, že rozumí. (dávají smysl – pozn. Z.O.)
Zanedbávající rodiče často nejsou součástí života svých dětí. Nora se často cítí sama na celém světě. Zažívá absolutní svobodu, může dělat co chce a má spoustu představ, co by mohla. Nikdy ale nedostala žádnou zpětnou vazbu, nezažila náklonnost, lásku ani pozornost.
Nora poznává, že je jedno, co dělá, protože to stejně nikoho nezajímá. Nedostatek pozornosti vede k nedostatku sebedůvěry i důvěry k ostatním. Nejistě se zapojuje, není schopna vybudovat zdravý vztah a vytváří si negativní obraz o sobě samé. Aby se přestala cítit nehodná lásky, zkouší necítit vůbec nic.
V posledních letech, se objevuje ještě pátý rodičovský styl.
Přespříliš zapojení rodiče. Ti jsou součástí každého okamžiku života svých dětí. Říká se jim také „sněhové pluhy“, protože odstraňují každou překážku na cestě svých dětí. Nebo „rodič vrtulník“, který neustále krouží kolem dítěte a řídí každý detail jeho života. Nenechá dítě dělat nic samostatně.
Děti se tak nemohou naučit samostatně překonávat výzvy. Výzkumy vyvozují, že tyto děti nerady řeší složité problémy, chybí jim vytrvalost, a dokonce vzdorně prokrastinují, pokud něco vyžaduje větší úsilí.
Čtyři rodičovské styly poprvé představila psycholožka Diana Baumrind, která pro dobré rodičovství doporučuje rovnováhu mezi náročností a schopností reagovat. Když k tomu přidáme moudrá slova Marie Montessori „Nikdy nepomáhejte dětem s úkoly, na které si myslí, že stačí samy.“, mohli by si rodiče vést docela dobře.
Ve kterém z uvedených přístupů jste se poznali? Jste s ním vy i děti v pohodě nebo chcete něco změnit?