Přijmout děti takové, jaké jsou
Po skončení přednášky v Uherském Hradišti za mnou přišla jedna z přítomných maminek a chtěla se poradit, co se synem, který je úplně jiný než všichni ostatní. Začala vyprávět o klukovi asi osmi až desetiletém, který neposedí, nepostojí, pořád něco pozoruje, sleduje, zkoumá, prověřuje, zkouší,....
Nerozuměl jsem jejímu přání, a tak se ptám: "Kde je problém?"
Maminka: "Když on je tak hrozně jiný a mě to strašně trápí, protože, co si o mě všichni lidi kolem pomyslí?"
Byla upřímně nešťastná a já v duchu myslel na to, kolik rodičů by jí takového kluka závidělo. Kluka, který jde svou cestou, nestará se o to, co řeší všichni okolo. Prostě jde za svým zájmem a co si o něm myslí okolí, je mu "putna".
Měl jsem velikou chuť ji obejmout a pogratulovat ji k takovému dítěti. To jsem ale z pozice lektora moc nemohl, tak jsem jí zkoušel alespoň slovně předat ten pocit nadšení, jaký jsem z popisu klučiny měl.
Maminka byla zaskočená, ale bylo vidět, že jí to asi přeci jen trochu pomohlo a začíná nad klukem přemýšlet jinak. Pokud jí tenhle náboj vydrží a jí se podaří přijmout svého syna takového, jaký je a případě na něj být následně i hrdá, pak jsem nejel na moravské přednášky zbytečně. :O>)
A jak to máte vy?
Přijímáte své děti takové, jaké jsou nebo si zoufáte, že nejsou průměrné? :O>)
Máte kolem sebe přátelé nebo známé, které by mohlo téma také zajímat?
Dejte jim o něm vědět na sociálních sítích, uděláte jim tím radost :O>).
Autor: Zdeněk Okleštěk
Jako lektor komunikace pomáhám dospělým lépe rozumět dětem i sobě, komunikovat s nadhledem a mít z výchovy radost :O>). To vše prostřednictvím přednášek, kurzů, mentoringu i osobních konzultací.
Zaujalo vás téma?
Zaregistrujte se a žádná novinka na webu, ani termín přednášky nebo kurzu vám neuniknou.
Aktuální termíny
přednášek a kurzů
