Drobeček z prázdnin aneb nevědomá komunikace

V průběhu léta se, podobně jako mnozí, potkávám se svými kamarády a známými. Před dovolenou je to většinou v duchu: „Kam míříte?“, po dovolené pak: „Jak bylo?“. Sdílíme očekávání a těšení, následně pak prožitky, zkušenosti a dojmy.

Naše kamarádské klábosení se nevyhne ani tématu výchovy a komunikace s dětmi. Odpozorované příběhy většinou začínají větou: „To jsem na tebe musel myslet.“

„Na pláž vedle nás přicházela rodinka s asi šestiletou holčičkou. Maminka, snad aby si potvrdila status rodiče, který je IN, nám s jistou důležitostí v hlase několikrát ´nenápadně´ podsunula, že oni vedou tu respektující výchovu. To samozřejmě upoutalo naši pozornost, a pak už jsme jen koukali.“

„Holka neměla chvilku klid. Rodiče ji pořád potřebovali někam štelovat, řídit její činnosti a prožitky podle svých představ. Pokyny, příkazy, varování, a dokonce ani výhrůžky nebraly konce. Navíc co maminka požadovala, to tatínek odpustil. Co tatínek zakázal, maminka dovolila. Holčička mezi nimi byla jako v pračce, každou chvíli se vztekala nebo vzdorovala.“

„Bylo ale vidět, že se situací už umí zacházets rodiči docela umně manipuluje.  Pokud ji jeden rodič nějak omezoval, nebo se jí něco nelíbilo, šla za druhým. Navíc, aby se „pomstila“, nezapomněla odseknout: „Jdu to říct tátovi! Jdu za mámou!“ Bylo mezi nimi všemi pořád pěkný dusno.“

„A největší pecka bylo asi samotné moře. Nevím, jestli se holka bála, nebo to chtěla rodičům ´omastit´, ale prostě a jednoduše odmítala jít do moře. Pro rodiče, kteří pro ni chtěli to nejlepší, se hroutil svět, a tak manipulace nebrala konce. „Už tě nikam nevezmeme.“, „Ty jsi ale hanba.“, „Víš, kolik nás to stálo penízků, abychom sem mohli přijet? A víš, jak dlouho musel tatínek řídit, aby ty ses pak tady takhle sekla?!“.

„Jednou z perel pak bylo: „Když půjdeš do moře, tak ti večer koupíme velkou zmrzlinku. A když ne, tak nic!“ Krásný pokus o úplatek, podpořený výhrůžkou. Co ty na to lektore?“

Co se k tomu dá říct? Na jednu stranu dobrý pocit, že si kamarádi manipulaci uvědomovali a uměli jednotlivé komunikační přešlapypojmenovat. Na druhé straně je mi rodičů i dítěte z odvyprávěného příběhu líto. Netuší, že je něco špatně. S pocitem, že dělají to nejlepší možné, žijí v zajetí manipulace a se všemi jejími důsledky ji vštěpují i své dceři. To všechno z nekonečné lásky k ní.

Není k ničemu ozdobit se nálepkou toho či onoho výchovného stylu. Bez vědomé komunikace, kdy člověk ví, co dělá a říká, proč to dělá a říká, je si vědom efektu, který tím vyvolá, se žádný z IN výchovných stylů nekoná.

Dobrou zprávou ale je, že vědomá komunikace není žádná věda a dá se naučit. :O>)

Máte kolem sebe přátelé nebo známé, které by mohlo téma také zajímat?
Dejte jim o něm vědět na sociálních sítích, uděláte jim tím radost :O>).

Výchva dětí s úctou a v dobrémJako lektor komunikace učím dospělé lépe rozumět dětem i sobě, komunikovat s nadhledem a mít z výchovy radost :O>). To vše prostřednictvím přednášek, kurzů, mentoringu i osobních konzultací.

Zaujalo vás téma?

Zaregistrujte se a žádná novinka na webu, ani termín přednášky nebo kurzu vám neuniknou.

Odesláním registračního formuláře vyjadřujete SOUHLAS SE ZPRACOVÁNÍM OSOBNÍCH ÚDAJŮ dle těchto zásad.