Naučte se lépe rozumět dětem i sobě a komunikujte s nadhledem.:O>)
Past ochranářství
Dnes se s vámi chci podělit o příběh, který ke mně „přišel“ při jednom z jarních kurzů. Jeho účastnicí byla i paní Věra, která pracuje jako vychovatelka ve školní družině. Při jednom z našich setkání vznesla dotaz, co má dělat se čtveřicí třeťáků, kteří jsou v družině jak velká voda a nechtějí se zapojovat do odpoledního programu.

Jsou velice energičtí, neposední a přimět je k malování, práci s modelínou, skládání puzzle nebo stolním hrám je nekončící boj kdo z koho. Neustále ruší, nepracují, vymýšlí lumpárny. A co prý s nimi, jak na ně.
Poté co jsme si vyjasnili, že družina už není škola, a tedy by její program měl být volnější a více přizpůsobený potřebám dětí, jsem se začal pídit po tom, jaké možnosti vybití energie kluci v družině mají. Očekával jsem možnost přístupu na školní zahradu, hřiště nebo někam, kde by mohli dělat kotrmelce, házet s míčem, zkrátka zapojit tělo.
Dozvěděl jsem se, že hned vedle třídy má družina malou „tělocvičnu“, v níž stojí pingpongový stůl a kolem stěn žebřiny. Ptám se tedy paní Věry, jestli by nepomohlo vypustit kluky právě sem a nechat je vyřádit se.
Odpověděla mi, že to by možná pomohlo, ale není to možné, vedení školy to zakázalo.
Je totiž v družině sama a pokud by kluky pustila do druhé místnosti, ztratila by nad jednou nebo druhou částí skupiny nepřetržitou kontrolu. Kdyby se pak nedej bože někomu něco stalo, mohli by rodiče žalovat školu o odškodné až v řádu miliónů korun, což si nikdo nevezme na triko.
Tato možnost je tedy vyloučená, a proto se přihlásila do komunikačního kurzu, aby přišla na to, jak kluky donutit sedět a místo fotbálku nebo turnaje ve stolním tenisu vybarvovat v klidu omalovánky.
Bylo mi smutno, kam až jsme se díky požadavku na „absolutní bezpečí“ dostali. Místo abychom přijali zdravou míru rizika, která souvisí s každou lidskou činností, místo abychom brali ohled na skutečné potřeby dětí, hledáme způsoby, jak děti před jejich potřebami „chránit“.
Je to absurdní vyústění toho, když nechceme připustit, aby i děti zažívaly přiměřenou míru rizika a nesly svou míru odpovědnosti za své jednání, za své činy.
A přitom právě to je možná nejdůležitějším úkolem výchovy. Tedy naučit děti jednat samostatně, nést odpovědnost a přežít.
Zaregistrujte se
Zaregistrujte se
(zdarma)
a objevte, jak můžete své rodičovské potřeby úspěšně naplňovat.