Proč se dětem nedaří udržovat pořádek

„Vy tu máte ale nepořádek. Koukejte to uklidit. Vy se snad nikdy nenaučíte žít jako lidi.“ Takových a podobných poznámek si menší, ale především větší děti vyslechnou nepočítaně. K výraznějšímu zlepšení pořádku to ale nevede. Proč?

Je přehračkováno

Pomineme-li neefektivní způsob, kterým je dětem požadavek na udržování pořádku předkládán, je jedním z důvodů i to, že žijeme v době blahobytu, kdy nevíme, co všechno bychom dětem ještě snesli. Bohužel především z materiálního světa.  

A tak každé narozeniny, každý svátek, každé vánoce, velikonoce, začátek školního roku, konec školního roku i jakýkoliv jiný den přibývají dětem další a další plyšáci, panenky, auta, roztomilé drobnůstky, … zkrátka je „přehračkováno“.

Je samozřejmě příjemné dárky dávat. Je úžasné dívat se na rozzářené oči obdarovávaných dětí.  Koho z nás by ale v takové chvíli napadlo myslet na to, že všeho moc škodí?

Co to způsobuje

1) Trvalý přísun dalších předmětů prostě ubírá dětem jejich životní prostor. Paradoxně si pro samé hračky nemají kde hrát. Vše co se už nevešlo do poliček, krabic, beden, šuplíků a skříněk, postává opřeno o zdi nebo je vystaveno na parapetu okna. Nakonec zbývá místo jen na pracovním stole a malý čtverec na koberci uprostřed místnosti.

2) Náročnější je také čím dál víc zaplněný prostor spravovat.  Každá další hračka si říká o své místo, které je pro ni třeba najít nebo vytvořit a pokaždé na něj hračku také přesně umístit. To je pro dítě docela náročný úkol.

Pobyt v pokojíčku i jeho udržování tak vyžaduje od dětí stále víc jejich času a energie.  Udržování pořádku v přeplněném pokoji nakonec může zabírat víc času než samotná hra v něm, což je silně demotivující.

Tato postupně narůstající zátěž může vést až k tomu, že dítě ve svém pokoji nejen nechce uklízet, ale nakonec v něm vůbec nechce být.

3) Čím více hraček dítě má, tím povrchnější vztah si k nim tvoří. Je schopno silně přilnout k plyšovému mazlíčkovi, který je bude doprovázet v průběhu celého dětství a dítě ho odloží třeba až v pubertě.

K celé baterii plyšáků si takový vztah ale vytvořit nedovede. Přemíra hraček tedy může vést děti k povrchnímu nebo konzumnímu přístupu k věcem.

Rozhodně je dobré myslet na tyto efekty již při zvažování, čím dítě příště potěšit.

Není to jen o množství hraček

Udržování pořádku je návyk, který je třeba u dětí budovat.  Jedním ze způsobů jak, je učit děti uklízet průběžně. Znamená to uklízet již při samotné hře a dříve, než se věci nakupí tak, že připraví dítě o vůli k akci.

Jak na to

Dítě vytáhne z poličky lokomotivu, se kterou několikrát přejede po koberci, když v tom se rozhodne pro kostičky. Opouští lokomotivu a míří ke kostkám. Standardně rodič sáhne po lokomotivě a sám ji uloží na polici.

Potomkovi tak ale bohužel ukáže, že „se nemusí starat“ a on si to rád zapamatuje. Rodič to může ale udělat také jinak.

Jemně dítěti zastoupit cestu a říci: „Kostičky by nebylo kam postavit. Musíme jim udělat místo. Je proto třeba dát mašinku zpátky do police a pak můžeme jít pro kostky.“  Dítě jemně nasměrovat a společně mašinku odnést do police. Ocenit, jak společně úklid krásně zvládli, a jde se pro kostky.

Pokud vám to zní příliš triviálně, postup vyzkoušejte a buďte při jeho uplatňování důslední. Třeba se vám dostane podobné odezvy jakou mi popsal jeden účastník kurzů:

„Poté co jsem několikrát takhle usměrnil svou dceru, přivedla mě před odchodem na vycházku ke stolu v kuchyni a zcela seriozně mi připomněla, že je třeba ještě uklidit hrnek od kafe. Nebyly jí ještě ani tři roky.“ :O>)

... a jak to máte vy?

Napište mi svůj příběh nebo pohled na věc do komentářů.