Děti a kapesné
To, že děti milují obchod, mohu doložit i příkladem vnučky, která si při každé návštěvě u nás najde aspoň chvilku, kdy se bude "podávat". Výměna věcí za papírky a žetonky nad "pultem" ze starého štokrlete ji činí blaženou.
V roli prodavačky si urovnává penízky, oprašuje a přeskládává zboží, nadšeně nabízí a obsluhuje, prostě obchodem žije. Jako zákaznice si dopřává to a ono, vybírá si, je nadšená nebo se jí zboží nezdá,...
Je to ale jen hra, za kterou přijde ve skutečném obchodě touha obšťastňovat se dalšími a dalšími nákupy dobrot i různých drobností při každé návštěvě jakékoliv prodejny.
Nějaký čas je to roztomilé, ale poměrně brzy přijdeme na to, že bychom rádi dítě vedli k uměřenosti. V jednom z předchozích článků jsme si uvedli a vysvětlili pravidlo "Jedna věc". Abychom je ale nemuseli dítěti neustále připomínat, můžeme poměrně brzy přistoupit na pravidelné kapesné.
Jak stanovit výši kapesného
Na chvilku se posaďte, vezměte si tužku a papír a promítněte si, kolik a za kolik toho z vás dítě za týden asi tak "vytahá". Výslednou částku ponižte o 20% a máte základ pro stanovení kapesného. Ono snížení o 20% má navodit situaci, aby kapesné nestačilo úplně na každé přání dítěte.
Učíme ho hospodařit, a tak je nutné, aby si uvědomovalo, že zdroje jsou omezené. Zvažte, jestli jste ochotni takto vypočítanou sumu dítěti pravidelně přenechávat, a pak vydávání kapesného slavnostně vyhlaste.
Od jakého věku kapesné dávat
Nebojte se začít už u předškoláků nebo i menších dětí. Najděte spolu s nimi krabičku, kde mohou svůj kapitálek uchovávat a pro ni pak správné místo v domácnosti. Důležité je, aby dítě mělo ke svým korunkám přístup kdykoliv.
K čemu kapesné slouží
To je důležitý bod, který si musíte s dítětem v úvodu vyjasnit, aby nedocházelo k následným nedorozuměním a rozčarování. Kapesné by mělo sloužit na malá rozmařilá potěšení. Nepatří sem potraviny nakupované pro celou rodinu, ani zajišťování základních potřeb dítěte (Jídlo, oblečení, pomůcky do školy,...).
Do obsahu kapesného můžete ale klidně zahrnout bonbóny a pamlsky, které byste jinak dětem raději ani nekupovali. Stejně tak různé drobné hračky, které se na děti smějí z každého druhého regálu, a vy víte, že je to plastová "naleštěná bída", která možná nevydrží ani cestu domů. Děti ale nesmírně láká a probouzí jejich touhu vlastnit.
Čím je dítě starší, tím větší rozsah věcí si z kapesného hradí. Nemusíte se bát započítat do kapesného třeba i kredit na telefon nebo na měsíční jízdenku do školy,...... Jsou to částky, které byste stejně museli vydat. Pokud je ale přenesete do odpovědnosti dítěte, učíte ho postarat se o své věci samo.
Pokud si náhodou jízdenku "přelije" do vyššího kreditu na telefon, bude chodit do dalšího výplatního termínu do školy pěšky. Podobně pokud vezme slečnu na "opulentní" kafíčko do cukrárny, nezbude mu na cukrování po telefonu. Učí se tak přemýšlet o prioritách, učí se tak hospodařit.
Jak často
Je to vcelku na vás, resp. na vaší dohodě s dítětem. Jako velmi dobrý se jeví týdenní interval. Pokud je dítě střádal, vidí, jak mu kapitálek pravidelně narůstá. Pokud korunu neudrží, není pro něj čekání na další výplatní termín tak moc dlouhé.
Je také dobré nastavit si pravidelný výplatní den a ten s železnou pravidelností dodržovat. Nepravidelnost ve výplatě vede ke vzniku napětí a naštvanosti dítěte.
Jak s kapesným zacházet
Je to váš velmi silný nástroj. Pokud si dítě v obchodě vzpomene, že chce věc hrazenou z kapesného, můžete jen pokrčit rameny a zeptat se, jestli mu na to jeho kapesné stačí. Pokud nestačí, nedá se nic dělat. Dítě si počká na další výplatní termín.
Pokud mu kapesné ale stačí, neměli byste mu do nákupu moc mluvit. Pokud si nevybere zrovna zdraví nebo život ohrožující předmět, nechte volbu a nákup zcela na něm. Řekněte mu svůj názor, ale v nákupu mu nebraňte. Naopak mu řekněte, že rozhodnutí je zcela v jeho rukách.
Malý hospodář
Je úžasné, dívat se na dítě, jak před regálem zvažuje, jestli si koupí čokoládové vejce nebo si peníze ušetří a za dva dny bude mít na malé autíčko.
Náš nejmladší syn se na takové situaci jako prvňáček sakramentsky "vyučil". I přesto, že jsme mu to nedoporučili (ale nezakázali), koupil si v supermarketu za svých ušetřených 90 Kč (po 20 Kč si šetřil 5 týdnů) tři malé plastové vrtulníčky MADE IN CHINA. Když je před obchodem rozbalil, nevzlétly ani jednou.
Byla to pro něj hořká lekce. Zároveň však i velká příležitost se něco naučit. Vysvětlili jsme mu, jak se v takové situaci věci mají a co se dá dělat. Vrátil se do obchodu a sám si úspěšně vyřídil reklamaci a vrácení zboží. Dává si od té doby na výrobky ze „země draka“ opravdu velký pozor.
K čemu kapesné není
Není předmětem vydírání dětí. Není tedy přípustné trestat děti např. za jejich neposlušnost nebo vzdor odnímáním kapesného. To je nedovolená rána pod pás. Na druhou stranu, když dítě způsobí nějakou hmotnou škodu, neostýchejte se ho zeptat, kolik na její nápravu přispěje. Ono „přispěje“ je velmi důležité.
Pokud rozbije okno za 400 Kč a jeho měsíční kapesné je 100 Kč, šetřilo by na opravu třetinu roku. To je zničující.
Daleko výchovněji působí, pokud se bude muset co nejvíc na nápravě věci osobně podílet (sundat okno, vytlouci zbylé sklo, očistit rám, osobně ho donést ke sklenáři, počkat si tam na něj nebo se pro něj vrátit místo fotbálku s klukama, a také se jít poškozeným vlastníkům osobně omluvit) a následně přispět na náhradu přiměřenou, společně dohodnutou částkou.
A jak to máte s kapesným u vás doma? Dáváte? Nedáváte?
Jak často a co všechno si z něj děti hradí?
Kdy kapesné dětem odepřete?
Přidejte mi svůj pohled na kapesné do komentářů.
Sdílejte:
Máte kole sebe přátelé a známé, pro které by mohl být článek zajímavý nebo užitečný? Dejte jim o něm vědět:
Další články pro vás:
Komentáře:
Přidat komentář
Naučte se lépe rozumět dětem i sobě a komunikujte s nadhledem. :O>)
Dobrý den, děkuji za článek. Kapesné momentálně řešíme. Synovi jsou 4 roky, již několik měsíců dostává týdně malou částku pro svoje potřeby. Stojíme teď ale před několika otázkami.
1. Protože teď s dětmi vlastně vůbec nechodíme do obchodu, tak se mu penízky pěkně hromadí (zvláště po tom, co babičky zjistily, že kapesné dostává a rády mu něco přispějí). Nevím, jestli s ním řešit, že mi peníze dá a já mu je uložím na účet, který mu vedeme nebo ne. Virtuální peníze jsou pro něj ještě dost abstraktní.
2. Zavedení kapesného souviselo se zavedením domácích povinností a nejsem si úplně jistá, zda jsme udělali správně.
Díky za hezký podnět :O>) Moje reakce je následující.
Je fajn, že jste s kapesným začali takhle brzy. Je ale důležité uvědomit si, jaký je jeho účel. Jednak se zbavujete nekonečného „Mami, kup mi“ a zároveň dítě učíte vnímat hodnotu peněz i omezenost jejich zdrojů. Pokud si své drobné kapesné prošustruje, čeká na příští výplatní den. Pokud si něco ušetří, je to skvělé. A to dokonce i tehdy, pokud si za ušetřené peníze koupí něco, co je pro nás dospělé „úplná pitomost a škoda peněz“. Jestli si je dítě schopné z malého kapesného na svůj „malý sen“ ušetřit, je to rozhodně chvályhodné a neměli bychom mu v tom bránit. Samo zhodnotí, jestli to byl dobrý kauf.
Určitě je ale důležité nastavit kapesnému správnou výši. Mohla by se odvíjet třeba od toho, kolik z nás děti za týden vytahají a to celé poníženo třeba o 20%. Určeno je pak k hrazení právě toho, za co z nás děti peníze vydyndají (čokoška, bonbónek, kinder vejce,…). Vydává se s železnou pravidelností jednou za týden. Jen pro orientaci, my jsme našemu předškoláčkovi dávali 20 Kč na týden, školákovi 50 Kč. Každý s ním zacházel zcela rozdílně, ale po svém. Oba velmi rychle přišli na to, že nepotřebují „aspoň něco“ každý den.
Babičky skutečně jsou od toho, aby „podstrkovaly a přilepšovaly“, ale mělo by to být ve zdravé míře. Pokud vnoučeti přihrají dvacetikorunku, je to fajn. Pokud přistrkují víc, než kovové mince, je to už nezdravé. I když jednou za čas (narozeniny, nějaká významnější událost), čert to vem (I když darovat peníze?). Problém je, a dostávám takové informace od rodičů docela často, že jsou prarodiče schopni podsouvat stokoruny i tisíce. A to i velmi malým dětem. V tom případě je potřeba s babičkou a dědou promluvit a dojednat nějakou zdravou výši. Pokud zvažujete, zda dávat synovi kapesné od babiček na účet, pak to asi úplně drobné nebudou a potřeba diskuse je nejspíš dost akutní.
Spojení s domácími povinnostmi je chyba a trabl. Jak už jsem uvedl, kapesné slouží jako nástroj učení hospodaření a poznání hodnoty věcí. Nemělo by být ničím podmiňováno. Že to nedává smysl se dá ukázat na absolutním uplatnění tohoto přístupu. Dítě není jiný nebo výjimečný člen rodiny, ani bychom v něm takový pocit neměli pěstovat. Pokud tedy kapesné za domácí povinnosti, pak všichni. Máma za nákup, táta za to, že byl natankovat a umýt auto, sestra za to, že si napsala domácí úkol, babička za to, že došla se psem a děda za to, že objednal předplatné na noviny. Každé konkrétní osobě by se na takové kapesné měli skládat vždy všichni ostatní členové rodiny. Dává to smysl? A není náhodou rodina trochu něco jiného než „ekonomická tržní jednotka“? Na dítě postupně přechází jednotlivé povinnosti proto, že se potřebuje naučit normálně existovat, uvědomit si, že věci se nedějí samy od sebe. Že se nemůže v životě jen „vézt“, ale je třeba taky „seskočit z vozu a pomáhat ho tlačit“.
Peníze za domácí povinnosti přináší ještě další úskalí. Aby se dítě přinutilo své povinnosti si splnit, žádá čím dál větší částku. Ať mu ji dáte nebo ne, nakonec stejně ztratí motivaci. Povinnosti mu totiž „nedávají smysl“ a peněz už má dost. Viděl jsem v domácnostech svých známých rozpisy povinností s částkami k výplatě. Fungovalo to přesně dva týdny.
Takže kapesné je kapesné a povinnosti jsou povinnosti. Každé má svůj smysl a své místo, ale neprovazují se. :O>)