Naučte se lépe rozumět dětem i sobě a komunikujte s nadhledem.:O>)

U jídla se mluví !

Nedávno jsem absolvoval jednu ze svých pracovních návštěv v mateřské škole. Uskutečnil jsem tu několik náslechů, při nichž jsem sledoval komunikační a sociální dovednosti vyučujících a jejich vliv na celkovou atmosféru i práci ve třídě, vztahy mezi učitelem a dětmi, i mezi dětmi navzájem.

Bylo to velmi zajímavé a inspirující. Vyučující si vedli stejně jako ostatní dospělí. Někdo komunikoval velmi dobře a zcela vědomě. Jiný komunikoval také dobře, ale jednotlivých postupů si příliš vědom nebyl. Užíval je intuitivně, tak jak mu jeho přirozený talent a životní zkušenosti napovídaly. Někteří se s komunikací i samotnými dětmi trochu potýkali, ale nic mimořádného.

Co mě zaujalo, byl všeobecný požadavek na ticho v jídelně. „Děti, nemluvíme a jíme!“ nebo „Vládíku, Honzo, Janičko, u jídla se nemluví!“ Zvolání, která se nesla nad hlavami dětí, mimořádně upoutala mou pozornost. Nejspíš proto, že jsem je jako dítě také slýchal a musel se jim podřizovat. Jestli mi tehdy připadala protivná a otravná, teď pro mě zcela postrádala smysl.

A právě smysl je to, co člověk (dospělý i dítě) nutně potřebuje vnímat, pokud má nebo nemá něco dělat, má-li respektovat nějaké pravidlo. Pokud mu požadavek smysl nedává, nemá nejmenší důvod a dokonce se mu ani nedokáže podřizovat, respektovat ho.

A tak se s nevinností malého dítěte ptám: „Kdo to kde vzal, že se u jídla nemluví? A proč by to tak vůbec mělo být?“ Vždyť i samotní učitelé si u svého stolu při svačince sdělovali dojmy a nikoho z nich nenapadlo napomenout kolegu, aby nemluvil a jedl. :O>).

Vymezuji se proti tomuto nesmyslnému požadavku,
proti nepravdivé informaci, proti klišé,
které vůči dětem používáme, na které jsme si zvykli
a už nás ani nenapadne nad ním přemýšlet.

Vždyť kolik významných ujednání, ať už politických nebo rodinných, padlo právě u společného oběda? Kolik romantických příběhů začalo společnou večeří? Kolik přátelství se stvrdilo u plného stolu? A při všech těch příležitostech se mluvilo o sto šest.

Dovedete si představit restauraci plnou lidí, ve které nikdo nemluví, protože se přeci jí? A co setkání kamarádek nad zákusky a dobrou kávou v cukrárně? Co chlapi nad výkopem, kteří uprostřed své dřiny jedí svou svačinu? Co výletníci na kraji lesa? A co třeba svatební hostina nebo slavnostní oběd po promoci? Dovedete si představit hrobové ticho v kantýně, kam chodíte běžně na oběd? Všichni sedí, mlčí a jedí. Slyšet je jen cinkání příborů, šoupání židlí a podpatky kolemjdoucích. To je představa, že?

Běží vám hlavou, že ve školce nebo školní jídelně je to přeci něco jiného? Omyl, není. Jsou to prostředí, která mají děti vychovávat k životu. K pravdivému, skutečnému životu. A proto i v nich by se mělo u stolu normálně mluvit.

Přes všechny argumenty, které mi teď budete umět k obhajobě ticha ve školních jídelnách snést, volám na celé kolo: „Nezaplétejme se do nesmyslů a sobě i dětem přiznejme, že u jídla se mluví.“ Bude nám všem veseleji a třeba nám bude i víc chutnat. :O>).

Zaujalo vás téma? Přístup? Řešení?

Zaujalo vás téma?
Přístup? Řešení?

Zaregistrujte se

Ukážu vám jak rozumět nejrůznějším situacím, které s dětmi zažíváte a jak je řešit

Ukážu vám jak rozumět nejrůznějším situacím,
které s dětmi zažíváte a jak je řešit

Co rodiče chtějí?

Aby se děti nevztekaly
... nedělaly scény
... nedělaly ostudu
... se s rodiči nehádaly
...se nehádali mezi sebou
... poslouchaly
... poslechly, teď hned
... nezlobily
... se neurážely
... se podřídily
... měly respekt z rodičů
... uznávaly autoritu
... držely dané slovo
... nelhaly
... dodržovaly pravidla
... nemluvily sprostě
... chápaly
... uklízely
... udržovaly pořádek
... se učily
... furt nevisely na mobilu
... jedly
... u jídla nemluvily

Aby vše probíhalo hladce
... a rodiče měli klid

Zaregistrujte se

(zdarma)

a objevte, jak můžete své rodičovské potřeby úspěšně naplňovat.